Changes

16. december 2012 at 17:02 | Sweet Pea
Říká se, jak se lidé v průběhu života mění a až teď mi dochází, jak velká pravda to je. Když jsem ještě chodila na základku, cvičila x hodin denně a tak nějak snila o tom, že půjdu k armádě, byla mým vzorem Michelle Rodriguez. Tedy, co se postavy týče. Pak jsem od nějakých vzorů upustila a prostě chtěla vypadat co nejlíp.
Horší bylo, co následovalo dále. Objevila jsem krásu štíhlejších těl a za vzor si dala... řekněme to obecně, vychrtlost. Ano, pořád se mi líbí postavy Karlie Kloss, Cary Delevigne a spol, ale teď už vím, že nikdy nebudu vypadat jako ony.
Je to smutné, jednu část mne to neuvěřitelně ničí, ale je to skutečnost. Mám úplně jinou stavbu těla a to není výmluva. I kdybych vážila (jeden čas vysněných) 45 kilo, budu sice krásně hubená, ale všude ze mne budou trčet kosti a hlavně žebra. Mám široký hrudník a ramena (děkuji mami) a to u velmi hubených postav není hezké. Nikdy nebudu mít ploché břicho krásně srovnané s hrudníkem, protože tak to prostě u větších koster nejde. Sakra.
Zhruba před týdnem jsem měla 49 kilo. Bylo to v době, kdy jste obdivovali moje jídelníčky, pohyb a energii. Pravda? Energii jsem neměla a do cvičení jsem se nutila. Jídlo jsem nenáviděla a stále mi to přišlo jako neuvěřitelně moc.
Dnes jsem měla 54,4 kg. Přijde mi, že mám moc tlustá stehna, lýtka, ruce a přetéká mi špek na břiše. Cítím všechen ten tuk a nenávidím to. A lidé okolo mi říkají, že jsem nějaká vyhublá. Stalo se mi to za poslední týden nesčetněkrát.
Nemám z toho radost. Ničí mě to. Protože když máte v hlavě PPP (a co si budeme povídat, sama jsem si přiznala, že mám), žádná váha nebo kompliment pro vás nikdy není dostačující. Vždy budete chtít vážit míň a vypadat štíhleji.
Ale do hajzlu, chci svůj život strávit chorobným strachem z kalorií, jídla a tloušťky? Trpět hlady, poté se přejíst a jít zvracet? Nenávidět se za každé sousto a přibrané deko? Kurva, ne! Nechci. Alespoň jedna část mne hodlá bojovat o to, abych se z toho dostala. Chci být zdravá. Chci se ráno probudit, protáhnout se a usmát se, protože jsem dostala další šanci žít a užít si život tak, jako nikdy dřív. Dát si dobrou snídani, oběd, večeři i svačiny. Klidně si občas vychutnat zdravý dezert. Cvičit proto, že mě to baví, dělá silnější, vytralejší a spokojenější. Ne proto, že se musím zbavit nabrnaných kalorií a kil.
Takže, končím se vzorama typu Karlie nebo Cary. Jejich postavy nikdy nedosáhnu, ani kdybych měla 40 kilo. Vítej zpět, Michelle, Zuzko Light... mířím teď dál než k vychrtlosti - mířím ke spokojenosti, zdraví a sportovní postavě.
Pro některé to může být nepochopitelné. Možná na to jednou přijdete sami....

Fight, cowards!

15. december 2012 at 14:27 | Sweet Pea |  mind
Posledních pár dnů jsem se přejídala. Několikrát zvracela. Mám rozškrabané obě ruce. Zblázněné myšlenky. Byla jsem na dně víc, než jsem si kdy dokázala představit, že budu. A to se v depresích utápím už 9 let.
Ale stálo to za to. Uvědomila jsem si totiž pár opravdu důležitých věcí.
NEJSEM OBĚŤ.
JSEM SRAB.
Celý život jsem utíkala sama před sebou, novými možnostmi, vlastními pocity. Selhávala jsem proto, že jsem neustále hledala viníky toho, proč jsem jaká jsem.
Jenže vím, že všechno je to jenom moje vina. To, jak se cítím, co dělám.
A vy jste na tom stejně. Nejste oběti anorexie, bulimie nebo společnosti. Všechno čím si procházíte je vaše vlastní vina a jenom vy sami se z toho můžete dostat.

Vyserte se na obviňování. Hledání důvodů.
Nepomůže to. Jenom to všechno zhorší.
Udělejte tlustou čáru za tím, co bylo. Pošlete do hajzlu všechny, které tam poslat chcete. Nestarejte se o to, co si o vás budou myslet. Makejte na sobě, zlepšujte se, nevzdávejte se.
Žijete. Dostali jste možnost být na tomto světě, udělat něco úžasného, něco změnit. Máte všechny prostředky k tomu, získat to, po čem toužíte. Jediné co musíte udělat je opravdu něco chtít a jít si za tím, ať to stojí cokoliv.
Připravte se na selhání, ale nepřipouštějte si ho. Bojujte. Bude vás to bolet, všechna selhání, pokusy a odříkání. Ale bolest je dočasná. Pomine. Může trvat hodiny, dny nebo měsíce. Ale přejde. A to, co jí nahradí stojí za veškerou tu snahu. Protože získáte to, co chcete a tomu se nic nevyrovná. Přesto, když se vzdáte, bude vás to bolet do konce života.

Proto vám na rovinu říkám - neopovažujte se vzdát. To dělají jenom zbabělci a to vy nejste. Jste lepší než si myslíte. Máte šanci být lepší než kdokoliv ve vesmíru. Jenom se přestaňte schovávat za svůj stín obviňování.

Jsem tady. Jsem tady pro vás, ať budete potřebovat podržet, postrčit nebo jakkoliv pomoct. Nebojte si říct o pomoc, je to součást života a zatraceně důležitá.
Nechci slyšet fňukání typu "svět je ke mně hnusnej". Jeden čas jsem to říkala. Brečela celé noci a přála si umřít. Ale do hajzlu, život je takovej, jaký si ho uděláte. Není to o tom, že když vás šikanovali a máte poruchu příjmu potravy, končí to pro vás. Že máte právo si stěžovat a hrát si na chudáky.
To mě přivádí k poslednímu, co chci právě říct. Myslíte, že vám okolnosti brání v úspěchu?
Todd Love. 22 let. Ve válce přišel o nohy a jednu roku. Surfuje. Hraje na klavír. Skáče s padákem. A dokončil Spartan Race, jeden z nejnáročnějších závodů na světě.

Pořád jste chudinky, ke kterým byl život hnusnej a zabránil vám dosáhnout vlastního snu?
 


hope

10. december 2012 at 15:15 | Sweet Pea |  mind








Včerejšek ani dnešek si nezaslouží komentář.
Zítřek bude lepší.


8/12/2012

8. december 2012 at 20:53 | Sweet Pea |  daily

♥ bebe mini kakaové + banán
♥ activia jogurt aloe vera
♥ ovesné cookies
♥ mandarinka
♥ vícezrnná houska s tuňákem
♥ pečené brambory a kysané zelí s cibulí

✩ 45 min rotoped (20 km)
✩ JM 30 Days Shred: Level 1
✩ strečink
✩ tanec
✩ 30 minut intervalového tréninku na rotopedu
✩ 1 hod rotoped (26 km)

Kcal: 948 - 1 413 = - 466

Where to go next